Autosklo Praha 9 Libeň

předávali osobně, cena za ujetý kilometr se skládala ze dvou částí Kč amortizační poplatek, na postupné umoření kupní ceny vozu, a Kč provozní poplatek, pokrývající pojištění, opravy a údržbu. Palivo si každý kupoval zvlášť na vlastní náklady, auto bylo nutné vždy Bulovka předat s plnou nádrží, později byl zaveden systém shodný s Autemnapůl palivo se účtovalo v rámci zvýšeného provozního poplatku cca Kč a tankovat bylo třeba jen tehdy, když byla nádrž při předání pod půlkou stavu. Snahy o další rozvoj sdružení se delší dobu točily v Libni opravy autoskla kruzích nové členy si nemohlo dovolit přijmout, protože by jediné auto bylo příliš vytížené na koupi dalšího auta zase nebyl dostatek financí. S jedním vozem docházelo k častějším kolizím při zájmu více rodin v exponované části roku typicky letní prázdniny či Vánoce. Vše vyústilo ve spojení Autodružstva s brněnským sdružením Autonapůl na začátku roku spojenému sdružení zůstal název Vychovatelna Autonapůl. Batulková, Strnadová, Vita Ostrava Zatím jediným českým projektem, který zdárně alespoň po nějakou dobu fungoval jinde než v autosklem Libní Brně, byl car sharing ostravského občanského sdružení Vita. V tomto případě však nešlo o účelově založené sdružení jako v případě Autonapůl, ale naopak o doplňkovou aktivitu zavedené environmentální organizace. Tento car sharing byl pilotním projektem v Moravskoslezském kraji od listopadu do července byl realizován v rámci programu MOSEK Moravská siť ekoporaden a spolufinancován Evropským sociálním fondem a

státním rozpočtem České republiky. V rámci tohoto car sharingu využívalo uživatelů dva vozy Škoda Fabia Combi z nich jeden byl umístěn v autosklo Libeň Ostravě a druhý v obci Hrčava na Jablunkovsku, kde je Terénní středisko ekologické výchovy sdružení Vita. Kromě něj vůz v Hrčavě hlídají dětem Praha 7 Libeň

Autosklech Libeň

využíval i místní obecní úřad, ostravské auto pak sloužilo potřebám organizace v Ostravě a několika zaregistrovaným zájemcům. Cílem autosklo Libeň projektu bylo také porovnání sdílení v malé obci a velkém městě. Auta byla pořízena v rámci operativního leasingu, do každého byla Palmovka instalována sada GPS sledovacího zařízení, které zaznamenávalo aktuální polohu vozu, dobu jízdy a počet ujetých kilometrů. Každý uživatel musel vůz nejprve rezervovat přes internet, osobně nebo telefonicky, každý vlastnil také identifikační čip, kterým se před jízdou přihlásil. Vstupní poplatek byl nevratný Kč, navíc musel každý zájemce ještě složit zálohu Kč. Poté už se platilo pouze za rezervovaný čas Kč za den a Kč za ujetý kilometr, palivo si hradil každý sám a musel auto předat s plnou nádrží. Poplatky byly nastaveny Českomoravská velice nízko a pravděpodobně i to bylo důvodem, proč tento car sharing nepřežil trvání projektu MOSEK. Batulková, Strnadová, Praha Zvláštní kapitolu pak v české situaci představuje Praha, která je dlouhodobě nejmotorizovanějším místem a městem České republiky. Pravděpodobně proto zde bylo v minulosti dost náznaků vzniku car sharingu, bohužel k tomu zatím nikdy nedošlo. Ač politické reprezentace na radnicích některých městských částí myšlenku pasivně podporovaly a objevilo se už v minulosti několik firem, které vstup do car sharingu.